Evropská centrální banka byla bezpochyby nejvýznamnější hybnou silou, která stála za utlumením negativních šoků, jenž vyplynuly z finanční a následně také dluhové krize. Význam této instituce ještě vzrostl po výměně jejích šéfů, kdy Jeana-Clauda Tricheta vystřídal Mario Draghi. Jedním z prvních Draghiho kroků, které provedl jen pár dnů po svém nástupu do úřadu, bylo snížení úrokových sazeb, jenž předchozí Rada guvernérů až příliš zbrkle navýšila. Nyní má Draghi za sebou již polovinu ze svého osmiletého mandátu, během níž stihl snížit hlavní úrokovou sazbu až na technické dno 0,05 %, přičemž depozitní sazba je dokonce v záporu. Zároveň nový prezident ECB dokázal i přes odpor německého křídla prosadit kontroverzní program kvantitativního uvolňování. Právě tento nástroj spolu s dalšími intervencemi, jako jsou programy OMT či TLTROs, se výraznou měrou podílel na udržení celistvosti eurozóny.
Draghi si tak od investorské veřejnosti vysloužil přezdívku „Super Mario“. Investoři ocenili zejména jeho rozhodnost a ochotu k vyzkoušení i bezprecedentních nástrojů, jejichž přijetí by za Tricheta bylo vysoce nepravděpodobné. Velkým úspěchem bylo zkrocení dluhopisových trhů, kde se aktuálně požadované výnosy pohybují již na několikaletých minimech. Došlo také k oživení evropské ekonomiky, která těží ze slabého eura a návratu spotřebitelské důvěry po poklesu nezaměstnanosti. Nesplněným cílem však nadále zůstává zajištění cenové stability, již ECB definuje jako téměř 2% meziroční nárůst inflace. I přes množství expanzivních kroků ale stále hrozí deflace.
Na kapitálových trzích se tak velmi živě spekuluje o možnosti dalšího zintenzivnění již probíhajících intervencí. Tyto spekulace podporují samotní členové Rady guvernérů ECB včetně Draghiho, kteří opakovaně naznačují reálnost dalšího zásahu na podporu inflace. Představení nových monetárních nástrojů se můžeme dočkat již za dva týdny, konkrétně k 3. prosinci, kdy proběhne poslední letošní zasedání Rady guvernérů. S vysokou pravděpodobností lze očekávat navýšení kapacit programu kvantitativního uvolňování spolu s dalším snížením depozitní úrokové sazby hlouběji do záporu.
Zejména pro akciové investory by takovýto krok znamenal splněné vánoční přání. Další odkupy aktiv ze strany ECB totiž znamenají ještě vyšší příliv likvidity na kapitálové trhy a výraznější pokles investorské averze vůči riziku, z čehož těží právě akcie. Naplnění spekulací a zejména pak těch ohledně dalšího poklesu depozitní sazby by znamenalo dodatečný tlak na euro, což ještě více zatraktivní evropské zboží na zahraničních trzích. Není proto divu, že od říjnového zveřejnění prvních silnějších indikací ohledně možnosti dalších intervencí evropské akcie výrazně posílily a prakticky již vymazaly své ztráty způsobené srpnovou korekcí. Až takový vliv má ECB pod vedením „Super Maria“.