Ve skutečnosti je pouze hrstka jejich bohatství spjata s osobním sídlem.
Diametrálně odlišný obraz můžeme spatřit u střední třídy (tvoří přibližně 60 % americké populace). Kdy téměř dvě třetiny z jejich jmění je umístěno právě v osobních sídlech. Na příkladu můžeme snadno pochopit, proč vlastně: Představme si, že mladá rodina si pořídila dům za 5 000 000 korun, z čehož 3 500 000 korun je hypotéka a 1 500 000 korun je částka v hotovosti. Po zaplacení nákladů včetně hypotéky zůstane rodině málo peněz pro další investice. Po umoření hypotečního úvěru pak může nastat situace, že má většinu majetku alokovanou v nemovitosti.
Značně odlišný finanční profil můžeme spatřit u vyšší střední třídy, která tvoří 19% populace USA. Vyšší střední třída má podle Wolffovy metodiky majetek více než 400 000 dolarů, ale méně než 7,8 milionu dolarů. Ve vlastním obchodním kapitálu a ve finančních aktivech má tato skupina méně osobních financí než bohatí. Rovněž méně jejich finančních prostředků je zahrnuto v bydlení, což je zase rozdíl oproti střední třídě. Značnou část svého jmění směřuje vyšší střední třída na důchodové účty.
Údaje Edwarda Wolffa ukazují, v jakém poměru se podílejí na celkových aktivech různé třídy. Z obrázku je patrné, že primárním aktivem, které vlastní střední třída, jsou rezidence. Menší část aktiv je potom soustředěna v penzijním a životním pojištění.
Cílem Wolffova výzkumu je vysvětlit důvod, proč nedávná recese byla mnohem obtížnější pro střední třídu. Rovněž výzkum poukazuje na skutečnost, proč bylo oživení ekonomiky pro mnohé zklamáním. Trh s nemovitostmi roste pomalu, zatímco ziskovost podniků registruje strmý růst. Jinými slovy řečeno, mohli jsme spatřit pomalý růst u hlavních aktiv středních tříd a na druhou stranu výrazný nárůst aktiv těch nejbohatších.
Eva Mahdalová, analytik, Colosseum, a.s.