Sběratelé starých dluhopisů a vkladových certifikátů jsou občas svědky kontroverzních případů. Nedávný objev originálních signovaných dohod mezi Ochrannou radou držitelů zahraničních dluhopisů a československým státem z let 1984 a 1986 v archivech v knihovnách Stanfordské univerzity zpochybňuje transparentnost a morální integritu českého státu - minulou i přítomnou.
Analýza materiálů z archivů také nastoluje zásadní otázky ohledně kroků Ministerstva zahraničí Spojených států a jím pověřeného platebního agenta, Ochranné rady držitelů zahraničních dluhopisů (Foreign Bondholders Protective Council, FBPC), v důsledku nichž mnozí držitelé dluhopisů denominovaných v amerických dolarech, kteří měli nároky, jež se jevily jako platné, získali minimální nebo nulovou náhradu a nedomohli se žádných účinných prostředků právní nápravy. Byly bezostyšně ignorovány zásady spravedlnosti a rovnosti a porušeny zákony (státu New York) týkající se cenných papírů. Vypořádání dluhopisů se namísto toho stalo prostředkem, jímž si tehdejší vláda socialistického Československa mohla vyřídit své osobní účty. Obzvláště znevýhodnění byli čeští emigranti a ti, kdo měli tu smůlu, že drželi dluhopisy podléhající rozhodnutí Nejvyššího soudu státu New York proti československému státu. V rámci „frašky poplatné masám“, která následovala, v případě mnoha dluhopisů, i těch, které byly označeny přetiskem jako spojené s nárokem na náhradu, jejich držitelé tuto náhradu neobdrželi.
Doposud byl obsah těchto dohod přísně střeženým tajemstvím českého Ministerstva financí. To není nijak překvapivé, neboť z analýzy těchto dohod vyplývá nejenom to, že jsou silně diskriminující, ale také to, že dluhopisy opatřené přetiskem stvrzujícím přijetí Memoranda o procedurálních otázkách z roku 1984 jsou spojeny s nárokem na další, velmi vysokou jednorázovou platbu. Kromě toho dohodou z roku 1984 se československá vláda zavázala, že přijme rozumná opatření pro případ pozdního předložení dluhopisů. A konečně podmínky konečného vypořádání z roku 1986 zavazují československý stát k tomu, aby u platebního agenta složil finanční prostředky, které budou k vyrovnání nezbytné. Ze skutečnosti, že takové množství platných dluhopisů zůstává v oběhu, z vyhýbavého chování českého státu a z důkazů z archivů o opakovaných naléhavých žádostech o složení dalších finančních prostředků vyplývá, a to na základě všech těchto tří indicií, že dohody z let 1984/1986 nebyly v plné míře dodrženy.
Nyní, když je pravda venku, se nabízí otázka: Nenadešel čas, aby český stát svou nabídku znovu otevřel a splnil své slovo? Autor tohoto článku je přesvědčen, že tato část případné obnovené nabídky, jež by byla vyplacena držitelům dluhopisů, kteří byli původně diskriminovaní, by měla být částečně financována americkou vládou. České ministerstvo financí by mělo místo vyhýbavých odpovědí otevřeně a poctivě konstatovat fakta. Dokumenty, u kterých se má za to, že s nimi držitelé dluhopisů „vyjádřili svůj souhlas“, by jim měly být dány k dispozici. Čtenáři tohoto článku mohou dospět k závěru, že by byla v tomto případě na místě oficiální omluva českého Ministerstva financí i amerického Ministerstva zahraničí. Vypořádání mohly a měly obě strany zvládnout lépe.
Plná verze článku je k dispozici na Czech CFA
https://www.cfasociety.org/czechrepublic/Linked%20Files/Documents/Good%20for%20its%20word_CZ.pdfOriginal English version is available on the Czech CFA website
http://cfasocietycz.blogspot.cz/2016/08/is-czech-republic-good-for-its-word.htmlJeremy Monk
Investiční ředitel
AKRO investiční společnost, a.s.
Tento článek nepředstavuje investiční poradenství ani doporučení k nákupu nebo prodeji jakéhokoliv cenného papíru. Názory v tomto článku vyjadřují názory autora a nemusí nutně představovat názory společnosti AKRO investiční společnost, a.s. Ukázky vkladových listů přetištěné v tomto článku jsou součástí soukromé sbírky autora tohoto článku, včetně předválečných českých dolarových dluhopisů vydaných československým státem, městem Karlovy Vary a městem Velká Praha. V zájmu úplnosti sdělovaných informací by autor rád uvedl, že jeho zaměstnavatel, AKRO investiční společnost, a.s., vede dlouholetý spor s českým Ministerstvem financí ohledně nedbalosti této instituce v roce 1997, kdy povolila, aby byly do zahraničí převedeny finanční prostředky související s bývalými CS fondy, které nyní spravuje AKRO investiční společnost, a.s.
Back To Top