Vysokofrekvenční obchodování: Konec jedné éry
Jakub Kučera, RSJ Securities a.s.:
Konec jedné éry
Algoritmičtí obchodníci to v poslední době nemají lehké. Klesající zisky je nutí hledat nové strategie. Změny v tomto odvětví budou mít vliv na fungování finančních a kapitálových trhů obecně.
Doba expanze končíObchodníci, kteří se při obchodování na burzách a dalších obchodních platformách do velké míry spoléhají na počítačové programy neboli algoritmy, zažívají těžké časy. Pokud si například v roce 2009 odnesli z amerických akciových trhů 7,2 mld. USD, činily jejich příjmy v minulém roce jen něco okolo jedné miliardy. Data z jiných trhů se obstarávají hůře, ale situace tam bude pro obchodníky, kterým se někdy říká též vysokofrekvenční, protože obchodují velmi často, podobná. Má to několik důvodů.
Předně se ukázalo, že vysokofrekvenční obchodování (HFT, high-frequency trading) se plně etablovalo v rámci tržního ekosystému. To se mimo jiné projevuje tím, že jeho podíl na zobchodovaných objemech roste už jen velmi pomalu. Na amerických akciových trzích dokonce dlouhodobě stagnuje. Podle společnosti TABB Group zodpovídalo HFT v roce 2009 za 60 % veškerých obchodů, nyní je to okolo 55 %. Tito „gepardi burzovního světa“ už tak nemohou růst na úkor jiných typů obchodníků. Jejich podíl na burzovní koláči zůstává stejný.
Koláč neroste, spíše naopakK tomu se smrsknul celý koláč, o který se obchodníci dělí. Existují pro to dvě příčiny. Jednak se na některých trzích obecně méně obchoduje, odborně řečeno klesá likvidita trhů. Algoritmičtí obchodníci musejí ale obchodovat, aby mohli vydělávat. Často také působí v roli tvůrce trhů, který obchody zprostředkovává. Pokud o ně ovšem nikdo nestojí, neobchoduje se a obchodník je na suchu. Například počet zobchodovaných akcií na amerických burzách podle indexu společnosti Bloomberg poklesl mezi roky 2016 a 2017 o 12 %.
Druhý faktorem je klesající volatilita na trzích. Ta nám říká, jak moc se cena aktiva mění v čase. Příliš rozkývané ceny aktiv, tedy vysoká volatilita, mohou být problém. Ne nadarmo se index VIX, který přeneseně odráží volatilitu na amerických akciových trzích, označuje jako „index strachu“. Avšak naopak nízká volatilita znamená, že na jednom obchodu se v průměru vydělá méně. To je pochopitelný vztah, který můžeme vidět i na klasickém investování do akcií. Když je koupím a oni za rok vzrostou o 5 %, je to skvělé. Pokud ovšem jejich cena stoupne o 10 % (což znamená vyšší volatilitu), je to ještě lepší. Když ovšem cena výrazněji poklesne, je výsledek o to horší (odtud „index strachu“). Již zmíněný index VIX, který se od začátku roku 2013 pohyboval povětšinou někde mezi hodnotami 13 a 18 se na podzim minulého roku propadl na nejnižší hodnoty od svého vzniku v roce 1992, něco lehce nad devíti body.
Provázanost mezi volatilitou a osudem vysokofrekvenčních obchodníků jde tak daleko, že například Miles Johnson, redaktor ve Financial Times, radí, aby se tradiční investoři podívali na akcie vysokofrekvenčních obchodníků novým pohledem. Ti je totiž povětšinou nemají příliš v lásce. Nákup akcií těchto „predátorů“, kteří působí na amerických akciových trzích, může ovšem sloužit jako dobré zajištění proti cenové volatilitě na tomto trhu. Pokud volatilita stoupá a ceny jsou příliš rozkývané, což konzervativní investoři nemají rádi a může jim to působit dodatečné náklady, mohou si je kompenzovat v podobě vyšší hodnoty akciích algoritmických obchodníků.
Závislost na ekosystému je jasnáNízká volatilita také znamená, že klesá potřeba zajistit se proti cenovým výkyvům. Ve výsledku klesá likvidita trhů s futures kontrakty, které se k zajištění používají. Jasně se ukazuje, že algoritmičtí obchodnicí jsou součástí většího ekosystému a jsou na něm závislí. Pokud nikdo nebude chtít cenné papíry kupovat, například exportéři se nebudou krýt pomocí futures kontraktů proti kurzovým výkyvům nebo penzijní fondy přestanou kupovat akcie, trhy se sesypou a s nimi odejdou i tvůrci trhů (pro koho by trhy také vytvářeli, že?). Z tohoto zákona nemají vysokofrekvenční obchodníci výjimku. Ani oni nemohou aktiva do nekonečna prodávat sami sobě.
Posledním trnem v botě mnohých algoritmických obchodníků jsou rostoucí fixní náklady. To jednak souvisí s chováním některých burz, které požadují za své služby, například přístup k datům z burzovního obchodování, čím dál tím vyšší částky. Jiným důvodem jsou nákladné investice do technologické infrastruktury, kterou obchodníci potřebují, aby se nedostali na konec pelotonu. Stále totiž platí, že rychlost, jakou jsou obchodníci schopni reagovat na dění na burzách, je důležitou složkou jejich úspěchu. Není jedinou, a v některých případech ani ne tou nejdůležitější (správná strategie, práce s daty apod. jsou také důležité), ale příliš pomalý obchodník povětšinou neobchoduje vůbec nebo nestíhá dění na trhu sledovat a na obchodech tratí.
Konsolidace, kooperace a adaptaceMenší koláč při nemalých fixních nákladech vede přirozeně k tomu, že někdo musí po čase z kola ven. Obdobně se i vysokofrekvenční odvětví začíná konsolidovat a úspěšnější obchodníci kupují své slabší konkurenty. Jen v minulém roce se odehrály tři akvizice mezi významnými hráči v sektoru. Jiným důsledkem konce boomu je kooperace, která se projevuje v investicích do nové infrastruktury. Firmy mají daleko větší sklon se o náklady na ní podělit, ačkoli to znamená, že její výhody nebudou požívat samy.
Dobře je to vidět na projektu Go West, což je soustava wi-fi věží a optických kabelů, částečně jdoucích po mořském dně, která lépe propojí burzu v Chicagu, pacifické pobřeží USA a následně tokijskou burzu. Místo toho, aby se každá firma pokoušela o svou vlastní trasu a sama se pak těšila z přenosové rychlosti na dohled od rychlosti světla, buduje projekt Go West konsorcium několika tržních hráčů. Dokonce jsou za poplatek ochotni trasu poskytnout dalším konkurentům.
Jinou strategií, jak čelit nepřízni, je adaptace v rámci ekosystému, chceme-li evoluce. Některé HFT firmy se tak více specializují na poskytování svých služeb jiným tržním aktérům, třeba bankám. Místo toho, aby na obchodech vydělávali do vlastní kapsy, se snaží zajistit svému klientovi co nejnižší transakční náklady, samozřejmě za úplatu. S tím souvisí i to, že některé banky, které si dříve nákladně pořizovaly vlastní vysokofrekvenční divize, jdou této nabídce naproti a své obchody svěřují do rukou jiných firem.
Co bude dál, je otázka. Od nového roku se volatilita na trzích opět zvýšila – index VIX začal stoupat, aby v únoru explodoval ke hranici 30 bodů. Posléze přišlo zklidnění na hranici 20 bodů a o něco později 15 bodů, což je stále výrazně více než na podzim minulého roku. Koláč pro algoritmické obchodníky o něco narostl. Stěží se ale kdy vrátí zlatá léta prvotního boomu, kdy obchodování pomocí algoritmů bylo něco nového a podíl algoritmických obchodníků na obchodech skokově rostl. Protože rychlost už není zásadní podmínkou úspěchu (stačí být rychlý relativně), firmy se také mohou zaměřit na jiné strategie. Mohou třeba více využívat alternativní informační zdroje, sociální média apod. Zajímavě se k tomu pro
Financial Times vyjádřil Matt Haraburda, ředitel chicagského obchodníka XR Trading: „Možná jsme dospěli do bodu, kdy jsme už zautomatizovali vše, co se dalo zautomatizovat snadno.“ Načež dodal: „Teď začne ta pravá sranda.“