Search
cs-CZen-GB
Search
29. března 2024

Blog

Kategorie: AkatBlog

Když jde o rezervní peníze, přátelství stranou nejde

Jakub Kučera, RSJ Securities a.s.:

K definitivnímu konci „amerického věku“ může přispět Trumpovo pohrdání spojenci a následná změna ve složení jejich devizových rezerv.

Dolar, dlouho nic, euro, dlouho nic
Americký dolar stále vládne světu. Představuje nejpoužívanější platidlo ve světovém obchodu a určují se v něm ceny strategických surovin včetně ropy a zemního plynu. S velkým přehledem jde také o nejčastější měnu v devizových rezervách. V druhé polovině loňského roku byl dolar zodpovědný za 63,5 % rezerv, které v zahraničních měnách drží centrální banky a podobné instituce. Na druhém místě se s velkým odstupem umístilo euro s pětinovým podílem. Jen 4,5 % pak stačilo ke třetímu místu, o které se podělily japonský jen a britská libra. Ta byla v této disciplíně světovou jedničkou do roku 1945. Podle statistiky MMF další místa obsadily kanadský dolar (2 %), australský dolar (1,8 %), čínské renminbi (1,1 %) a švýcarský frank (0,2 %). 

Čím to, že státy své rezervy nejradši drží v měně, kterou vydává americký FED? Vždyť na světě se najde nejeden kritik této pro USA velmi výhodné situace. Poptávka po dolarech coby rezervní měně totiž například snižuje výnosy z amerických dluhopisů. USA si tak půjčují levněji. Pro tento fenomén se nejčastěji uvádějí argumenty ekonomické povahy. Spojené státy mají velkou ekonomiku a disponují ohromným finančním trhem. Současně jsou vysoce integrovány do mezinárodního obchodu. Navíc tomu není tak dávno, kdy USA světové ekonomice dominovaly ještě daleko větším způsobem než nyní. Současné relativní oslabení se projevuje s jistým zpožděním. Velká Británie například přestala být největší ekonomikou ve prospěch USA už v roce 1872. Přesto se ale zdá, že dolar kraluje více, než by odpovídalo čistě ekonomickým faktorům. Tomu odpovídá statistické zjištění, že zejména některé státy drží dolarů daleko více, než by čistě ekonomické argumenty velely. Co tyto státy spojuje?

Spojenectví není zdarma
Odpověď na tuto otázku přinesla studie Barry Eichengreena, Arnauda Mehla a Livie Chiţu uveřejněná na serveru VOX. Ta upozorňuje, že složení devizových rezerv neovlivňují jen ekonomické úvahy, ale že do hry v nemalé míře vstupují i bezpečnostní otázky. Myšlenka, že devizové rezervy nejsou výhradní doménou římského boha obchodu Merkura, není úplně nová. Už dřívější literatura upozorňovala na roli Marta, boha války. Výzkumnici ji ale přesvědčivě dokládají a kvantifikují. Proč některé státy drží více dolarů, je jasné, když si je rozdělíme do dvou skupiny. Jednou tvoří ty, které mají vlastní jaderné zbraně. Do druhé skupiny zařadíme velké ekonomiky, které vlastní jaderné zbraně nemají a svou bezpečnost do značné míry svěřily do amerických rukou. Více amerických dolarů samozřejmě drží země v druhé skupině.

Konkrétně třeba devizové rezervy Saúdské Arábie tvoří výhradně americké dolary, ačkoli například jiný velký exportér ropy Rusko tak činí ani ne v poloviční míře (nelze přitom říct, že by Saúdové vyvážely ropu hlavně do USA, to už dávno neplatí). Německo drží daleko více dolarů než Velká Británie, ačkoli obchod s USA je důležitější pro Spojené království. Obchodní výměna s USA je více méně stejně důležitá pro Čínu, Indii, Tchaj-wan a Japonsko, ale poslední dvě jmenované země drží o zhruba 30 % dolarů více. Izrael, u kterého se předpokládá, že jaderné zbraně má, se na americký dolar spoléhá ve svých rezervách také méně (asi jako Čína a Indie). Přidáním „martovských faktorů“ můžeme vysvětlit i složení devizových rezerv států před první světovou válkou. Ty měly jasnou tendenci mít ve svých rezervách měnu silnější spojenecké mocnosti, např. Itálie a Rakousko-Uhersko držely ve zvýšené míře německou marku, Japonsko zase britskou libru. Silnější partner má prostě politickou páku, kterou může podpořit pro sebe výhodný stav a svou měnu vnutit svým slabším spojencům.

Na scénu vstupuje Trump
Řada Američanů volila Donalda Trumpa pro to, aby učinil Spojené státy opět báječnými. Jiným slovy by měl nový prezident restaurovat postavení USA z druhé poloviny 20. století, kdy nerušeně vládly světu, alespoň tedy té části, kterou neměl pod svou kontrolou SSSR. Dominance USA v onom pěkném „americkém století“ se opírala o mezinárodní měnový systém postavený na americké měně. Problém je, že Donald Trump ve svém tažení za resuscitací americké velikosti jde hlava nehlava proti zájmům svých nejbližších spojenců. To jsme dobře viděli na nedávném summitu G-7. Jsou to ale právě tyto státy, které jsou ochotny držet své devizové rezervy zejména v USD. Pokud se od USA odvrátí a začnou si hledat jiné spojence anebo jiná řešení svých bezpečnostních problémů, mohou se začít amerických dolarů zbavovat. 

Tým kolem Barry Eichengreena odhaduje, že „martovské faktory“ jsou zodpovědné za asi 30 % dolarů držených státy, které se doposud v bezpečnostních otázkách spoléhaly na USA. To je okolo 750 miliard USD, což odpovídá 5 % amerického obchodovatelného dluhu. Pokud by se těchto dolarů zbavily, stouply by úroky z amerických dluhopisů o 0,8 procentního bodu. To sice nezní jako mnoho, ale v době napjatého amerického rozpočtu, jehož deficit se může nadále prohloubit v důsledku dalších Trumpových populistických kroků, je to další krok k pomyslnému útesu. Pokud z něho USA spadne a ztratí důvěru investorů, mohou američtí voliči na jakékoli vzkříšení bývalé slávy zapomenout. 

Je to zajímavý paradox. Američtí voliči si zvolili prezidenta, aby odvrátil úpadek jejich země (ponechme stranou, že ten je možná jen domnělý). Jsou to ale právě jeho kroky, které pád nezastaví, ale dokonce urychlí. Možná to ale žádný paradox není. Jen Donald Trump není lékem, ale symptomem úpadku.
Předchozí článek NÁZOR NA CHARAKTER MANAŽERŮ
Další článek Vysokofrekvenční obchodování: Konec jedné éry
Vytisknout
2024 © Asociace pro kapitálový trh České republiky Podmínky použití Prohlášení o soukromí
Back To Top