Jan Barta, ČSOB Asset Management a.s., investiční společnost:

Jsem přesvědčen, že ano. Někdy doslova, někdy s uplatněním malé nadsázky.
Vezměte kupříkladu prokrastinaci, chronické odkládání povinností, které je v investicích velmi častý jev. Odkládáme tvorbu strategických finančních rezerv, ale nezbavíme se výčitek svědomí a znepokojení z toho, že tak činíme.  To vždy u myslících lidí vyvolává stress a úzkost. Ty pak poškozují fyzické i duševní zdraví.

Prokrastinační odklady mají více příčin a důvodů. Některé jsou ekonomické. Starý ekonomický systém pečovatelského státu již neexistuje, ale stále působí – jako návyk. Nějak bude, penze přijde – říkají si lidé. Některé důvody jsou naopak zkušenostní a v tom případě může prokrastinace vyrůstat z velmi staré a daleko sahající kolektivní paměti. Měnová historie české koruny od roku 1918 je plna dramatických změn a otřesů. V té historii je vše. Tradující se zkušenost těchto otřesů může být jedním z důvodů, proč u nás lidé investují nakrátko. Jiné důvody jsou však subtilnější. V naší osobnosti jsou vždy přítomny „dva subjekty“. Naše aktuální já a naše budoucí, zestárlé, já. Převládající kultura, zbožňující mládí, vitalitu a hezké fyzické tvary, vytváří v myslích řady lidí trýznivé sebeobrazy jejich nedostatků. Vylučují proto vlastní stáří ze svých představ a potřeby onoho druhého, zestárlého, já ze seznamu potřeb aktuálních. To je již za hranicí psychického zdraví.  Je to diktát kulturní normy přerostlý do strachu.

I ve vztahu k některým skupinám potenciálních klientů bychom mohli uplatňovat speciální ohledy související s tím, že jejich kognitivní schopnosti jsou oslabeny.  Ve vyšším věku namnoze oslabeny jejich matematické schopnosti, schopnosti orientovat se v číselných řadách a grafech. Někteří, a není jich málo, je navíc nikdy neměli zvláště vyvinuty.  Dokazatelně se zhoršují s věkem. Bylo by vrcholně hygienické a pro „zdraví“ jejich portfolií užitečné, aby se ke slovu dostaly trendy na přesunutí závažných rozhodnutí o struktuře portfolia, o nastavení a členění primární potřeb do -  raného období jejich života. Bylo by to také ohleduplné vůči duševní hygieně těchto skupin klientů, aby se jejich stavu a potřebám přizpůsobily i narativní formy obchodních argumentů (opakování, obšírná explikace, ověřování poznaného). Nejen, že se nic takového neděje, ale ani nevzniká. Snad tak leda v názvech produktů.

Hygienu by si zasloužilo i ošetření celé řady psychických akcentací, které odhalil finanční behaviorismus, ať se jedná o extrémní averzi vůči ztrátě, o stereotypizace  funkcí v individuálním nebo rodinném rozpočtu (mental accounting) a jiné.

Hygienu by si zasloužilo i zamyšlení nad tím, zda nepodléháme nezdravé iluzi, že čím techničtější a datově úplnější je naše vylíčení benefitů – tím větší službu prokazujeme klientům. Finanční behaviorismus již ví, že rozumový argument obsažený třeba v letáku, může klienta přinutit k zamyšlení, ale k dokonané  transakci jej dovedou jen komplexy důvodů, z nichž některé nemají moc co dělat ani s ekonomikou, ani s ekonomií. Mnohdy  benefity redukujeme, obrazně řečeno, na tabulky. Většina potenciálních klientů však nemá na nočním stolku ekonomické spisy a nečte je před spaním. A ti, kdo tak činí, jsou již „rozebráni“.

Ne, nevolám po stavu, kde bychom byli zavaleni regulacemi, po stavu, kde je pro každou eventualitu vymýšleno pravidlo. Už tak je toho až dost.  Zdá se mi jen, že uplatňování toho, co nazývám investiční hygienou je klientsky korektní.  Myslím, že je to i ohleduplné. Finanční služby nejsou jen byznys, ale jsou i druhem veřejné služby. Ovlivňují (mnohdy nevratně) kvalitu života těch, kdo je užívají. Tak proto.

Jan Barta
Generální ředitel ČSOB AM