Hra s horkým bramborem bude pokračovat
Boris Tomčiak, Colosseum, a.s.
Ve světě koluje mnoho levných peněz, a je to sakra znát. Už docela dlouho sledujeme, že se požadované výnosnosti vládních dluhopisů bezpečných ekonomik, jako jsou Německo, Dánsko nebo Švýcarsko, pohybují v negativním teritoriu. Počátkem února se ale investiční svět posunul o krok dál, když požadované výnosnosti krátkodobých dluhopisů (cca 1,5letých) soukromé společnosti Nestlé byly taktéž negativní. Jinak řečeno, nákupem těchto cenných papírů a držením do splatnosti investor zaznamená ztrátu. Co znamenají nízké výnosy do splatnosti pro amatérské investory a co pro manažery fondů?
Nejdříve se podívejme na běžného pana Nováka, který poctivě chodí do práce, spoří si peníze na důchod a nepodstupuje riziko. Své finance ukládá zejména do spořících a termínovaných účtů, dluhopisových fondů a dalších investic s pevným výnosem. V současném prostředí nízkých úroků nemůže pan Novák očekávat výnosy více než 2 % ročně. Investiční profesionál řekne, že je to stále lepší číslo než 1 %, nebo dokonce ztráta, kterou by mohl při investování do rizikových investic dosáhnout. Pan Novák takto neuvažuje. On spíše myslí na to, že si na počátku ledna nekoupil novou televizi a dovolenou pro rodinu, ale dal peníze do banky, a banka mu na konci roku po 365 dnech poslala zpátky 102 tisíc. Sám sebe se pak ptá, jestli mu odložení spotřeby o rok za ty dvě tisícky vůbec stojí.
Pan Novák s největší pravděpodobností zkonstatuje, že ne, a závidí svým dvěma sousedům. Růžička se na počátku roku nebál a dal své peníze do akciových fondů. Teď se teší z výnosu 10 000 korun. A Soukup si zase koupil dovolenou v Karibiku. Každý měsíc pořádá velké promítání fotografií a kamarádům povídá o potápění u korálového útesu a pití jamajského rumu v bazénovém baru. Novák postupně od závisti rudne, až jednou řekne „A dost, taky dám peníze do akcií a budu si užívat života“. Akcie pak mohou být jakkoliv drahé, peníze do nich od Nováků přesto potečou.
Co znamenají nízké úrokové sazby pro správce aktiv? Velký bolehlav. Správa aktiv je byznys jako každý jiný. Pokud jsou zákazníci spokojeni, zůstanou, pokud ne, tak odejdou. Se správou aktiv jsou ale spojeny náklady. Roční manažerské poplatky se u dluhopisových fondů pohybují kolem 0,5 % (ale mohou být až 1 %). Tato sazba se v posledních letech moc nezměnila, ale změnila se prognózovaná čistá výnosnost pro klienta. Pokud si manažer vezme svých 0,5 % na dluhopisovém portfoliu, kde je možné dosáhnout výnosnost do splatnosti 3 % a více, tak je poměr poplatek/odhadovaný výkon relativně v pohodě. Pokud nastane ale situace podobná té dnešní, kde výnosy do splatnosti u vládních dluhopisů bezpečných zemí jsou prakticky 0, tak je poměr poplatek/odhadovaný výkon hodně špatný.
Investiční společnosti toto samozřejmě ví, a ve snaze nepřijít o klienty nabízí dvě řešení: zařazení cenných papírů s nižším ratingem do dluhopisových portfolií a nabídnutí produktů s vyšší alokací do akcií. Obě varianty znamenají posunutí po rizikové škále nahoru, ale zákony trhu jsou neúprosné. Kdo tyto dvě možnosti svým zákazníkům nedá, ten zažije buď odliv kapitálu, anebo bude muset svým hladovým distribučním sítím vyplácet neúměrně vysoké odměny za to, aby přesvědčily investory o výhodnosti bezpečných investic.
Distributoři finančních produktů mají pochopitelně rádi investice, se kterými jsou spojeny vysoké poplatky. Akciové fondy se mezi ně určitě řadí. Od posledního velkého propadu cen akcií už uplynulo více než pět let, což je z hlediska investičních zprostředkovatelů hodně dlouhá doba. Mladí, čerstvě odpromovaní finanční poradci se v současnosti dívají na staré konzervativní produkty z výšky a plný entuziasmu do svých zákazníků ládují informace o skvělých akciích Facebooku, Alibaby, Tesly: „Pane, tyto společnosti představují novou ekonomiku, investujte dlouhodobě a nakupujte akciové fondy.“ Vůbec nevadí, že P/E poměr celého trhu se pomalu posouvá k hodnotě 20, neboli 5 % ročnímu výnosu na základě zisku firmy.
Jak je vidět na chování investorů a správců aktiv, nulové úrokové sazby v ekonomice mají vskutku obrovskou moc. Myslím si, že nemá smysl bránit se současné davové psychóze. Jako portfolio manažer tedy mohu s klidem prohlásit, že je vhodné investovat do akcií. Ne proto, že by byly levné nebo proto, že nabízí atraktivní poměr výnosu k riziku. Ale proto, že jiní amatérští i profesionální investoři do nich nasměrují volné prostředky a potlačí ceny vzhůru. Jsem zvědav, kdo bude tím pověstným největším hlupákem, který nakoupí akcie přímo na vrcholu a zůstane stát s horkým bramborem v ruce.
Boris Tomčiak
Vedoucí oddělení Asset management Colosseum, a.s.