Search
cs-CZen-GB
Search
29. března 2024

Blog

Kategorie: AkatBlog

Kozel zahradníkem?

Jakub Kučera, RSJ, Praha, Česká republika:

Nejeden investor se jistě zamyslel nad tím, jak jeho portfolio ovlivní globální změna klimatu. Má smysl investovat do zemědělské půdy v zemích, kde hrozí její vyschnutí? Co hotelové komplexy v monzunových oblastech? A jak to bude s ropným průmyslem, pokud bude muset omezit těžbu, aby se hladina skleníkových plynů v atmosféře udržela na přijatelné úrovni? 

Člověk by čekal, že zrovna pojišťovny s tímto rizikem umějí zacházet dobře, ne-li nejlépe. Klimatické změny totiž ohrožují jejich podnikání velmi očividným způsobem. Náhlé výkyvy v počasí a z toho plynoucí extrémní úkazy jako jsou sucha, záplavy nebo hurikány, vedou k tomu, že pojišťovny musejí na pojistkách vyplácet rostoucí sumy. Tento vývoj pojišťovny chápou poměrně dobře a postupně upravují své sazby, aby zvýšené riziko zohlednily. O to více je zarážející, že při rozhodování, do čeho vloží své peníze, rizika spojená s globálním oteplováním spíše ignorují. Přitom nesmíme zapomínat, že příjmy pojišťoven netvoří jen vlastní pojistné, ale i výnosy z investic, do kterých část vybraných peněz ukládají. Proto celosvětově patří k předním investorům.

S kritikou pojišťoven přišla londýnská nevládní organizace Asset Owners Disclosure Project (AODP), která se snaží chránit penzijní úspory a jiné dlouhodobé investice před riziky spojenými s klimatickými změnami. Za tímto účelem volá po větší transparentnosti sektoru a aplikaci nejlepších postupů při správě majetku (tzv. best practice). AODP se zaměřila na 500 největších vlastníků majetku a došla k závěru, že zatímco institucionální investoři (například velké penzijní fondy) pomalu mění svou strategii, pojišťovny jsou zoufale pozadu. Přitom spravují třetinu celosvětového investičního kapitálu, tedy přibližně 30 bilionů USD. 

Pouze každá stá pojišťovna posuzuje riziko tzv. uvízlých investic (stranded assets), což je právě ropa, které bude muset kvůli boji s globálním oteplováním zůstat pod zemí. U penzijních fondů je to šest ze sta a z globálních „tahounů“, kteří dělají nejvíce k ochraně svých portfolií, je to dokonce téměř každý druhý. Příznačně je mezi těmito 31 tahouny jen jedna pojišťovna (penzijních fondů je ve skupině 26). Podobné výsledky vykazuje statistika, jestli investoři měří emise skleníkových plynů svých portfolií - v případě pojišťoven jich to dělá jen 5 %, zatímco u penzijních fondů je to 13 % a „tahouni“ vykazují celých 74 %. 
Ještě o něco horší je to u otázky, jestli finanční instituce zaměstnávají specialisty, kteří investiční rizika plynoucí z klimatické změny, posuzují. Z pojišťoven to jsou 3 %, z penzijních fondů pětkrát více. Pojišťovny také zaostávají v investicích do takzvané nízkouhlíkové ekonomiky. To jsou investice spojené s udržitelným rozvojem, obnovitelnými zdroji energie a adaptací na klimatické změny. Dodejme, že evropské pojišťovny jsou na tom v ochraně svých investic před jejími následky výrazně lépe než jejich asijské, natož pak americké protějšky.

Globální oteplování je hmatatelné a do určité míry i vypočitatelné riziko. Ačkoli i ostatní velcí správci majetku mají co dohánět, zaostávání na straně pojišťoven je zarážející. Právě ony totiž mají na predikci dopadů klimatických změn zájem dvojnásobný. To, že neví pravá ruka (investiční oddělení), co dělá levá (oddělení výpočtu rizik), je špatná zpráva i pro běžné pojistitele. Nižší investiční výnosy v důsledku globálního oteplování se odrazí na vyšším pojistném.

Jakub Kučera
Ekonomický analytik
RSJ, Praha, Česká republika
Předchozí článek Proč je pořád takový zájem o dluhopisy českého státu?
Další článek Více než šest z deseti Čechů má obavy z finanční tísně a chudoby
Vytisknout
2024 © Asociace pro kapitálový trh České republiky Podmínky použití Prohlášení o soukromí
Back To Top