logo AFAM Asociace fondů a asset managmentu
menu dekorace menu

english version

informační servis
tiskové zprávy AKAT
blog AKAT
monitoring trhu
o asociaci
orgány AKAT
členové asociace
dokumenty AKAT
zákony a vyhlášky
výroční zprávy
dokumenty EFAMA
kolektivní investování
ostatní dokumenty
konference
kontakt
mapa stránek







Navigace   zpět    |    Hlavní menu navigace šipka Detail novinky

Dva paradoxy trhů aneb proč je nejlepším investorem moravský zubař

Pondělí 29.05.2017

Miloš Filip, Generali Investments CEE:

Paradox první: přes Brexit, volbu Donalda Trumpa americkým prezidentem a volební determinanci dalších osudů eurozóny, je americký akciový index S&P 500 od začátku roku 2017 výše o 8 %. A vše zatím nasvědčuje, že se tento rok stane 9. rokem po sobě, kdy akcie ve světě porostou. To vše za uklidňující velmi nízké volatility, kolísání cen akcií na trzích.

Paradox druhý: ani 9 let burzovního růstu a prakticky nulového úročení depozit v bankách nepřimělo Čechy nějak zvlášť přehodnotit své chování a investovat do podílových fondů větší podíl vlastních úspor. Podle statistik necháváme 43 % úspor ležet v bankách, o 7 % více než relativně konzervativní Němci. To je až 400 mld. možných dodatečných investic, pokud by se tyto poměry měly vyrovnat.

Investiční odborníci často vysvětlují, že cena za neinvestování v podobě ušlých zisků je vysoká: za posledních 120 let totiž rostly akciové trhy v průměru o 8-10 % ročně. Je ale česká neochota investovat natolik překvapivá? Průměrné zhodnocení na jedné straně milosrdně zahaluje investiční realitu býčích a medvědích trhů. Na straně druhé, přiznejme, že současné bezvětří na kapitálových trzích normální není. Normální jsou v roce akciové poklesy. A to poměrně značné.

Např. investiční poradce Ben Carlson spočítal, že od r. 1950 průměrný pokles akcií v jednom roce dosahuje -13,5 %. V polovině sledovaných let se potom investor musel připravit na dvouciferný propad. Ke korekci burz o víc než 20 % pak došlo v 1/6 kalendářních roků! Potkal jsem ve svém životě jediného živého investora, kterému se knižní princip pravidelných investic do akcií vstřebal pod kůži natolik, aby tak vysoké výkyvy ignoroval i v praxi. Byl jím moravský zubař z podhorského městečka, možná zvyklý na nezpochybnitelné zásady z lékařských skript. Jeho ordinace čtvrtletně generovala převis několika desítek tisíc korun, které pravidelně posílal do akciových fondů. A budiž mu ke cti, že tak činil na začátku, vprostřed, i roky po prasknutí technologické bubliny, takže se z ní nakonec prodral s velmi vysokým celkovým zhodnocením.

Na takhle portrétované riziko akcií nemá většina pracujících lidí žaludek. Možná tak podnikatelé, lidé s dravější mentalitou. Překvapivá je ale statistika, že i ve Spojených státech si jen 8 % investorů troufne na čistě akciová rizika. Od tohoto poměru se v Čechách už moc nelišíme. Bláznivé přitom je, že i přes vylíčené roční poklesy vydělaly akcie od r. 1950 v průměru 11 % ročně. Jak je to možné? Jednoduše proto, že trhy rostly 79 % sledovaných let. Dvojciferné zhodnocení přitom akcie dosáhly v 60 % případů a v polovině let byl jejich výnos dokonce vyšší než 15 %!

Proč tedy dnes více a profitabilněji neinvestujeme? Když jsme např. v r. 2010 zjišťovali v průzkumu pro investiční společnost názory lidí na ideální investici, bodovaly parametry 1. bezpečnost a nízké riziko, 2. výnos minimálně na úrovni inflace a 3. likvidita. Od Ameriky se znovu tolik nelišíme: také zde je bezpečným investičním ideálem středoškolského kantora pravidelný garantovaný příjem okolo 3 %. Investiční poradce Tony Isola z Barry Ritholtz Asset Management k tomu říká: "Tito lidé hledají dluhopisy, které se budou chovat jako akcie, když trhy rostou. A chtějí akcie, které by se chovaly jako dluhopisy, když trhy začnou klesat."

Naději na masovější rozšíření finančních produktů mezi Čechy dal tak jejich vývoj v investičních společnostech. Podílové fondy dnes v ČR dorostly na rekordní objem 440 mld. Kč ne snad proto, že by každý rok přinášely nejvyšší výnos. Uspěly proto, že dokázaly rozetřít akciová a jiná investiční rizika na akceptovatelnou úroveň: proto vznikly zajištěné fondy, které svůj úspěch postavily na garanci kapitálu a částečně výherním, loterijním prvku. Proto dnes největší objemy investic směřují do smíšených fondů jako zlaté střední cesty. V oblibě jsou fondy celkového výnosu, které slibují participovat na částech trhu, které rostou a vyhýbat se tomu, co klesá. Proto vznikly fondy, které slibují najít „svatý grál“ v podobě akcií vyplácející pravidelně dividendy, které se snad trochu podobají dluhopisům. A konečně proto odborníci nadále radí spolehnout se na pravidelné investování, které rozprostře výkyvy cen akcií do snesitelného průměru. 

Shrnuto, všechny tyto novátorské investiční myšlenky směřují k jedinému cíli: učinit rizika pro investory akceptovatelnější a snesitelnější. Pro mne je ale stále největší síla v té prapůvodní jednoduchosti, kterou jako lék na investiční riziko přineslo pravidelné investování. Takže kdybych si mohl vsadit, řekl bych, že až se za čas volatilita na akciové trhy vrátí, bude nejlepším a nejziskovějším investorem zase ten moravský zubař.

Miloš Filip, CFA, Head of Product&Marketing, Generali Investments CEE

 

nahoru 

logo AFAM

(c) 2018 - All rights reserved - AKAT|ČR - Asociace pro kapitálový trh České Republiky - info@akatcr.cz
Ochrana osobních údajů (GDPR)