logo AFAM Asociace fondů a asset managmentu
menu dekorace menu

english version

informační servis
tiskové zprávy AKAT
blog AKAT
monitoring trhu
o asociaci
orgány AKAT
členové asociace
dokumenty AKAT
zákony a vyhlášky
výroční zprávy
dokumenty EFAMA
kolektivní investování
ostatní dokumenty
konference
kontakt
mapa stránek







Navigace   zpět    |    Hlavní menu navigace šipka Detail novinky

Co trápí trh na začátku letošního roku

Úterý 12.01.2016

Petr Hlinomaz, BH Securities, a.s.:

Na konto výhledů roku 2016 na finančních trzích toho bylo napsáno již mnoho, takže cokoliv dalšího může být nošením dříví do lesa. Nicméně s relativně čitelným schématem, jak by to mělo být (centrální banky stále hlavním faktorem, americký dolar hvězdou, evropské akcie v naději, rizika čínského ekonomického růstu atd.) si žonglují trhy již po prvních dnech obchodování v tomto roce. Snad tedy neuškodí pár poznámek, které by v roce 2016 mohly být možná k užitku. Konec konců, s nadsázkou lze říci, že o očekáváních roku 2016 se vlastně nepřestane psát až do okamžiku, kdy sám skončí.

Vrací se Lehmani? 

To byla otázka, která zazněla, když např. Marc Faber nebo George Soros varovali před poklesem akciových trhů podobným jako v roce 2008.
Asi bychom nalezli i další podobné názory. S kladením rovnítka mezi současnou situaci a situace roku finanční krize je to ale přeci jen ošidné. 
Zkusme jen číselné srovnání. Jestliže v období kolem roku 2008 klesl index S&P500 o více jak -55% z cca 1560 na 680 bodů, pak současné diskuse o korekci téhož indexu na 1600 bodů představují pokles o -20 až -25% z úrovní kolem 2050 bodů. 
Že je pokles na místě, s tím lze patrně souhlasit. Vloni prošly akcie historickými maximy, americká centrální banka signalizuje obrat v cyklu úrokových sazeb (jejich budoucí růst) a na akciovém trhu v USA jsme již de facto v medvědím trhu, když řada akcií v USA klesla ze svých ročních maxim o více jak 20%, takže i z tohoto pohledu by další poklesy neměly být překvapivé.
Dramatický propad roku 2008 by se opakovat ale neměl. Jeho příčiny přítomny nejsou a finanční sektor je vybaven likviditou. 
Pochybnosti o rychlejším poklesu čínské ekonomiky jsou sice na místě, ale měly by mít spíše omezený význam. To spíše regulatorní zásahy do čínského akciového trhu a obtížně předvídatelné kroky čínské centrální banky mohou s trhy smýkat.
To vše, pokud by do hry nevstoupilo nějaké nečekané geopolitické riziko.

Všichni táhnou za jeden provaz.

A dodejme, že jen za jeden konec. Typicky: dlouhé pozice v americkém dolaru, krátké v komoditách a odchod z rozvíjejících se trhů (emerging markets). Shodné postoje (strategie) jsou příznačné pro tuto dobu a představují na trhu velkou sílu, které je obtížné vzdorovat, či lépe řečeno ji ignorovat, pokud se bavíme o tom, kam trhy směřují. 
Současně však znamenají, že titíž investoři budou řešit v budoucnu podobnou situaci. Například dostihnou-li je „margin calls“ a nucené zavírání krátkých pozic u komodit. Nebo odchod z amerického dolaru, pokud se ukáže, že Fed nenaplní letošní tři až pět navýšení základní úrokové sazby, jak se o nich dnes hovoří a píše (osobně o nich při pohledu na americké i globální makro pochybuji).
 
Běh trhů se pak může obrátit a se stejnou silou běžet opačným směrem. Rychlost takového obratu a síla protisměrného pohybu mohou být asi o to výraznější, o co extrémnější budou pozice v okamžiku obratu a o co rychlejší pohyb bude předcházet jejich dosažení.
Možná, že bychom takový vývoj mohli vidět (nejdříve) na trhu s ropou. Její ceny v posledních dnech nabraly opět rychlý pokles, a to z úrovní, které samy o sobě představovaly mnohaletá minima. Možná se právě na tomto trhu blížíme katarzi.

Centrální banky konstantou.

Zdá se, že na roli centrálních bank v letošním roce se nic nezmění a v pomyslném seznamu nejdůležitějších faktorů si je klidně můžeme zaškrtnout. 
Jak výstižně pravil jeden z mých kolegů, dávají čas politikům, aby něco změnili a politici (snad s výjimkou USA a Velké Británie) toho až tak mnoho nečiní. Nicméně centrální banky mají ještě nějaký prostor jít dále a zatím si poměrně udržují i důvěru trhu, která je pro účinnost jejich konání důležitá.
To nemusí platit do nekonečna. Zvláště, když i centrální banky přistoupily na jednu společnou hru - „soutěž“ v oslabování vlastních měn. I když jde o relativně odůvodněný postup, jakým čelit hrozbám deflace, je to stav, který uvrhl většinou centrálních bank světa do začarovaného kruhu, či spíše spirály, ve které se vzájemně předhánějí. Výjimkou mohou být v tomto okamžiku centrální banky USA a Velké Británie, které směřují spíše ke zvyšování úrokových sazeb, na hru však přistoupila čínská centrální banka.

Jak se mohou akcioví investoři v takových podmínkách chovat? Asi znervózní a nervozita je čitelná nejen z indexů volatility, ale především z jejich opatrnosti. Pokles obchodní aktivity, nezůstávat pokud možno přes víkend nebo svátky v otevřených pozicích a realizace případných zisků i při „sebemenším“ růstu, to vše může pravděpodobně brát sílu k nějakému růstu, alespoň v prvních měsících letošního roku.

Petr Hlinomaz, analytik BH Securities a.s.

 

nahoru 

logo AFAM

(c) 2018 - All rights reserved - AKAT|ČR - Asociace pro kapitálový trh České Republiky - info@akatcr.cz
Ochrana osobních údajů (GDPR)