logo AFAM Asociace fondů a asset managmentu
menu dekorace menu

english version

informační servis
tiskové zprávy AKAT
blog AKAT
monitoring trhu
o asociaci
orgány AKAT
členové asociace
dokumenty AKAT
zákony a vyhlášky
výroční zprávy
dokumenty EFAMA
kolektivní investování
ostatní dokumenty
konference
kontakt
mapa stránek







Navigace   zpět    |    Hlavní menu navigace šipka Detail novinky

Neklidně klidná ekonomika a trhy

Úterý 03.02.2015

Roman Dvořák, analytik trhu a produktů Pioneer Investments ČR:

Nízké výnosy investory přinutily vzít na sebe vyšší riziko. Málokdo se spokojil s výnosem pár desetin procenta u státních dluhopisů. Vzrostl zájem o investice s potenciálem vyššího výnosu – firemní dluhopisy i akcie. Celosvětově začaly mít akciové fondy vyšší přítoky až od roku 2013, kdy už ale byly o více než sto procent nad svým po krizovým minimem. Narostly rozdíly v ekonomice a výkonnostech akcií nejen mezi vyspělými a rozvíjejícími se trhy, ale i mezi vyspělými trhy navzájem, zejména mezi USA a Evropou. Žádné z rizik zatím nezastavilo již téměř šestiletý růst akcií na vyspělých trzích. Jaké by mohlo?

Z doby chaosu do doby klidu
Když si uvědomíme všechny současné hrozby, jakými jsou důsledky politických voleb v Řecku, ruská recese, důsledky ropného šoku, zpomalování rozvíjejících se trhů, mohlo by se zdát, že tato doba je hodně riziková. Srovnání s minulostí to ale nepotvrzuje. 
I přes všechny nerovnováhy, nerovnosti a rizika lze současnou dobu v širším historickém kontextu považovat za klidnější, minimálně z několika pohledů. Prvním z nich je makroekonomická volatilita. Kolísavost mnoha důležitých ukazatelů, které poskytují základní obraz o stavu ekonomiky, je totiž výrazně nižší než v minulosti. Až do začátku 80. let „létaly“ hrubý domácí produkt a inflace nahoru a dolů ve značně širokém rozpětí. Pokles americké ekonomiky o čtyři procenta vystřídal v dalším kvartálu klidně i dvouciferný růst, který ještě ve stejném roce prudce zpomalil zase až k nule. Podobně dramatickým výkyvům podléhala i změna spotřebitelských cen, které z deflace přecházely do vysoké inflace a naopak. Pro spotřebitele, firmy a investory byla budoucnost v takto proměnlivé ekonomice hůře čitelná.  
  
Vedle nižší makroekonomické volatility přispívá k většímu klidu také míra bankrotů států i firem. Bankrot země není tak častým jevem jako v minulosti. Ve 30. letech zbankrotovalo asi třicet států. V 80. letech to sice bylo padesát, ale pouze samé rozvíjející se ekonomiky, z nichž navíc mnoho z nich zbankrotovalo během té doby více než jednou. Od roku 1995 v průměru bankrotuje na celém světě méně než jedna země ročně. Avšak žádná s investičním ratingem a žádný z bankrotů za posledních patnáct let neměl závažné dopady pro globální ekonomiku a finanční trhy. Historickými rekordmany v bankrotech jsou státy Latinské Ameriky, z nichž např. Ekvádor a Venezuela zbankrotovaly více než desetkrát. A právě Venezuela je podle velikosti kreditních spreadů i nyní největším kandidátem na to upevnit svoje nechtěné prvenství. 
Také firmy, které jsou považovány za rizikovější, a které emitují rizikovější dluhopisy s vysokým výnosem, bankrotují proti dlouhodobému průměru (průměr za posledních 34 let) méně, i když prudký pokles ceny ropy může tuto míru lehce zvýšit díky petrochemickému sektoru. Ta by však v roce 2015 stále neměla převýšit dlouhodobý průměr.   
Stejně jako ekonomika, jsou i akciové trhy oproti minulým dekádám mnohem klidnější, i když se jejich volatilita od loňského roku zvýšila. Těžko ale můžeme chtít, aby volatilita akciového indexu S&P byla ještě nižší, když je na historických minimech. Po druhé světové válce ovšem vydržela takhle nízko velmi dlouho, asi dvacet let.  
Dalším důkazem nižšího rizika jsou rekordně nízké úrokové sazby v důsledku extrémně uvolněné politiky centrálních bank a absence inflačních očekávání. V době, kdy není inflace, a nejsou bankroty, se peníze půjčují levně. O poklesu rizika v globální ekonomice svědčí i prudký pád ceny zlata, které od roku 2012 ztratilo téměř třetinu své hodnoty.       
    
Tři minuty do apokalypsy. No a co?
V roce 1949 přišla skupina jaderných vědců s nápadem symbolicky odpočítat čas do konce světa. Letos v  lednu posunuli ručičky těchto symbolických hodin zkázy na pouhé tři minuty do půlnoci. Klimatické změny a šíření jaderných zbraní tak podle autorů této myšlenky představují největší hrozbu od studené války. Hodiny tak ukazují stejný čas jako v roce 1949, kdy Sověti poprvé vyzkoušeli atomovou bombu. 
V polovině 80. let, kdy se vystupňovalo riziko jaderné války mezi USA a Sovětským svazem, zažívala americká ekonomika a finanční trhy zlaté časy. Jakoby se trhy tehdy řídily slavnou Gorbačovovou větou: „Jsem nenapravitelný optimista, dokonce, i když se říká: chaos, chaos, chaos, rozpad, rozpad.“ Připomeňme, že se o nové studené válce začalo znovu mluvit od anexe Krymu Ruskem na začátku roku 2014. Územní rozpínavost Ruska ale zase nebyla rizikem, které by zastavilo růst akcií na vyspělých trzích.     
To se nepodařilo ani terorismu. Již v roce 1920 nechali italští anarchisté explodovat přímo na Wall Street před budovou vedení banky JP Morgan koňský povoz naložený trhavinou. Hned minutu po masakru bylo zastaveno obchodování na burze, aby se předešlo panice. Další den však byla burza opět otevřena. Neinvestovat kvůli strachu z terorismu by bylo životní chybou. V roce 1921, pár měsíců po bombovém útoku na Wall Street, začal jeden z největších býčích trhů v dějinách.    

Ostře sledovaná nálada
Nemůžeme mít investorům za zlé, že je budoucnost spotřebitele a firmy zajímá víc než budoucnost celého lidstva. Proroctví konce světa, kterých již bylo několik a žádné z nich se logicky nenaplnilo, nemůže změnit ekonomické chování ani způsobit paniku. Na změnu nálady spotřebitele mohou být akcie mnohem citlivější než na ekonomická data, která měří minulost (např. HDP, inflaci, nezaměstnanost). Samozřejmě k dobré náladě potřebují spotřebitelé také podporu z ekonomiky, zejména firem. Lidé musí mít práci, nesmí se bát, že o ni přijdou, a když už je jednodušší práci najít, požadují za ni i vyšší mzdy, aby mohli více utrácet. Pokud se navíc neobávají velkého zdražování, mají lepší náladu. Takový popis sedí v současné době více na USA než Evropu, kde stále ještě vysoká nezaměstnanost brání rychlejšímu růstu mezd. V některých evropských zemích, jako např. v Německu, ale mohou být podnikatelé a firmy v dobré náladě i přes méně příznivý vývoj ekonomiky. Zkrátka i ve tmě bývají vidět hvězdy.
        
Strach z Neznáma
Mohlo by se zdát, že předvídat růst a pokles akcií je jednoduché, když víme, na co jsou více a na co méně citlivé. Pohyb cen akcií ale přesto nelze pokaždé vysvětlit. Schopnost předpovídat vývoj akcií podle předstihových indikátorů, makro dat, či úrokových sazeb komplikuje především v krátkém čase něco, čemu můžeme klidně říkat „Neznámo“. Strach z Neznáma je odjakživa v lidské společnosti tím nejsilnějším. Pro investiční svět to platí dvojnásob. Ziskovost firem a ocenění akcií vysvětlují výkonnost akcií v horizontu delším než deset let. Například můžeme očekávat vyšší budoucí výkonnost evropských než amerických akcií z důvodu, že jsou podstatně levnější. Nemůžeme se ale divit, že to tak několik let není a třeba několik dalších let ještě nebude.  

Ing. Roman Dvořák 
analytik trhu a produktů Pioneer Investments ČR

 

nahoru 

logo AFAM

(c) 2018 - All rights reserved - AKAT|ČR - Asociace pro kapitálový trh České Republiky - info@akatcr.cz
Ochrana osobních údajů (GDPR)